Osobně jsem nikdy pod pantoflem nebyla, ale nejspíš to nebude nic příjemného. Je pravdou, že jsou osoby, které se ve vztahu nechávají vědomě a rádi vést partnerem, ovšem v takovém případě se nejedná o „podpantofláka“, ale člověka, který nechce či neumí vzít zodpovědnost do vlastních rukou.
Prostě mu vyhovuje z mnoha různých důvodů, že za něj rozhoduje někdo druhý. Ovšem to je vědomé a tudíž to není nepříjemné. Na stranu druhou existují lidé, kteří skutečně pod pantoflem jsou. Ať už muži nebo ženy. Většinou tuto roli známe přesně naopak.
Modelová situace
Sedí kamarádi v restauraci a najednou se jeden z nich zvedne a odchází s tím, že už prostě musí. Kamarádi mu uštědří několik posměšků, ale žádné zdlouhavé vysvětlování. Všichni dobře vědí, že je pod pantoflem a nestojí mu to za ty hádky pak doma. Jenže pod pantoflem bývají i ženy.
Někteří muži zkrátka trvají na tom, že si jejich partnerka zákusek na návštěvě babičky nedá, i kdyby na něj měla sebevětší chuť, protože její partner zbožňuje štíhlé ženy a pevný zadek – nedej bože, kdyby dvě deka přibrala.
Pedantství aneb choroba ovládat druhého
Měla jsem kamarádku (kolegyni), která byla také pod pantoflem, a z jejího povídání vím, že jde někdy o skutečný teror. Po vyprání poskládala a vyžehlila prádlo, uložila do skříně. Ale její pedantický manžel nebyl nikdy spokojený a běda, když tričko bylo poskládané jinak, než si přál. Vyházel celou kupku prádla a ona to musela skoro podle pravítka naskládat do komínku, jako voják. Pak už stačilo jen zasalutovat. Svého manžela však neopustila, protože spolu měli dvě děti a nechtěla rozbíjet rodinu. Jinak to byl vcelku pracovitý chlapík, který se finančně o rodinu dokázal perfektně postarat, omlouvala ho i tím, že nechodí do hospody.
